Upravit stránku

Překvapuje mne, kolik lidí stále nepochopilo, že zde řádí nebezpečný virus, kvůli němuž jsme se ocitli v nouzovém stavu s řadou nepříjemných omezení. Jelikož provozuji e-shop, chci se na současnou situaci podívat právě z pohledu internetového obchodování.

Cílem vládních opatření z posledních dnů je postupně omezovat na minimum setkávání lidí a tím i přenášení viru. Po zavření škol, kulturních akcí apod., vláda od soboty 14. března zastavila obchodování v mnoha kamenných prodejnách vyjma potravin a obdobně důležitých. Internetových obchodů se dosavadní nařízení netýkala a mohou svou činnost provozovat dále.

Jako provozovatelka internetového obchodu bych mohla jásat a očekávat větší tržby. Lidé budou sedět doma a budou mít čas objednávat po internetu. Přesto jsem hned v pondělí 16. března činnost přerušila. Jsem přesvědčena, že dárkové zboží nepatří do okruhu životně důležitých potřeb, na které by se nyní měl každý zaměřit.

Jinými slovy bych se cítila doslova trapně, když bych kvůli posílání hrníčků, polštářů a jiných dárků ohrožovala všechny, kteří jsou pro odeslání a doručení zásilky potřeba. Jsou to jak naši zaměstnanci, tak řada lidí, pracujících pro dopravce a lidi na výdejnách.

Tři lidé od tří dopravců k nám jezdí každý den pro Vaše balíčky, odvezou je na tři nejbližší depa (PPL, Zásilkovna a Česká pošta), kde tyto balíčky řada dalších lidí zpracovává a třídí. Večer a v noci je nakládají do aut a řidiči těchto aut je pak rozvážejí na další depa po celé republice podle toho, kde bydlí adresát. Ráno pak další řidiči naloží tyto balíčky a rozvážejí je v cílové lokalitě buď na výdejny, nebo přímo zákazníkům domů. Na výdejnách jsou další lidé, kteří zásilku předají konečnému příjemci, tedy našemu zákazníkovi.

Přišlo mi nemorální tuto obrovskou síť lidí zatěžovat prací v této kritické době jen proto, že někdo si chce objednat hrníček (když to zjednoduším). Jindy všem těmto lidem v celém koloběhu zásilek v podstatě dáváme práci (přispíváme na jejich výplatu), což je skvělé. Nyní jsme ale v naprosto jiné situaci. Je žádoucí, abychom nevycházeli ven, není-li to nezbytně nutné.

Uvažuje ale vůbec někdo podobně? Copak ke všemu potřebujeme vládní zákazy, abychom pochopili, co je etické a co ne? Nejenže se k podobnému přístupu skoro žádný další e-shop nepřidal, protože mají na prvním místě kšeft, neuvažují v tomto duchu dokonce ani zákazníci.

Nechápou, že objednáváním čehokoliv, co nyní není vůbec akutní, ohrožují celou síť lidí a jejich rodin. Místo toho, aby využili internet pro zajištění důležitých potřeb pro život v nouzovém stavu či dokonce v karanténě, tak vesele objednávají třeba oblečení.

Sami řidiči vidí, že sice jsou na jedné straně chváleni, že patří těm v "první linii" a pomáhají lidem zajistit jejich potřeby, na straně druhé teď rozvážejí vesměs balíčky z eshopů, které nic "důležitého" neprodávají. Chápu, že bychom rádi žili tak, jak jsme zvyklí a neradi si něco odpíráme. Ale opravdu nechápeme, že jsme v podstatě ve válce, kde místo střel z kulometů lítá kolem nás neviditelný vir, který může kohokoliv zasáhnout?

Nebuďme bezohlední k ostatním a i když sedíme "správně" doma na zadku, nevystavujme nebezpečí ostatní, když to není nezbytně nutné.

Nahoru