Upravit stránku

Narozeniny mé ženy Jiřiny jsme oslavili v kruhu rodinném u nás v Bláhově Lhotě pouze s několika blízkými přáteli. Atmosféra byla příjemná a všichni už se těšili na manželčinu vyhlášenou specialitu: uzené želvy. Jiřinka je přinesla ve veliké míse a poslala kolovat kolem stolu. Nemohl jsem se, stejně jako ona, dočkat, až želvy po dlouhé době ochutnám.

Když však dorazila mísa zpět, zbyla na nás jen jedna malá a připálená želvička a jedna nádherná, veliká, dobře propečená. Dlouho jsem se nerozmýšlel a sáhl po té větší. To manželku dopálilo, až vykřikla:

"No je to vůbec možný? Já se dva dny dělám s želvama, protože je mám šíleně ráda a ty mi klidně před nosem vezmeš tu větší a mně necháš takovou drobotinu?"

V klidu jsem chroupal krunýř a bez emocí jsem se ženy zeptal: "A co bys udělala na mém místě ty?"

"Jako slušně vychovaný člověk bych si rozhodně vzala tu menší," odpověděla.

"No, tak o co ti teda vlastně jde? Vždyť si ji taky dostala?"

Tichý smích přísedících ženu uklidnil a raději se odmlčela, aby si zbytečně nepokazila oslavu narozenin. Po jídle se vesele popíjelo pivo a kolem půlnoci přišla naše dcera se svým novým přítelem.

Žena na ni hned spustila: "Tahat se po nocích v šestnácti letech, to dovedeš, ale že slavím své dvaatřicáté narozeniny, to je ti fuk!"

Pro uklidnění atmosféry jsem začal vyprávět příběh, který se nám s Jiřinkou stal na svatební cestě. Manželka mezitím odešla pro další sud.

"Byli jsme sami uprostřed džungle, když vtom jsem viděl, jak se k mé ženě plíží lev. Byl jsem beze zbraně, a tak mi nezbývalo nic jiného než hypnóza. Nesežereš ji, nesežereš ji... mumlal jsem a maximálně jsem se koncentroval na vůli toho lva. A skutečně, lev ji nechal a odplížil se do křoví."

V té chvíli se otevřely dveře a vešla moje žena. Dceřin nový přítel ji zamyšleně sledoval a pak se udiveně zeptal:
"A proč ji vlastně neměl sežrat?"

Nahoru