Co je to posvícení?

Posvícení ve skutečnosti se svícením nesouvisí. Je to vzpomínková slavnost, připomínající posvěcení kostela. Není to tedy ani tak "posvícení" jako "posvěcení"... Dnes už mu takovou vážnost nedáváme, ale naši předci to měli jako jednu z největších událostí v kalendářním roce. 

Stavba kostela byla pro každou obec mimořádnou událostí. Nejenže se jí obvykle věnovali všichni obyvatelé, zabrala spoustu času a stála spoustu peněz a dřiny, ale mělo to pro ně i velký duchovní rozměr. Církev paradoxně sama kostely zpravidla nestavěla, ale po dokončení kostel převzala a starala se o jeho provoz a údržbu. 

Výroční slavnost posvěcení kostela se často označuje jako pouť, která má opět náboženský původ, přestože dnes si pod tímto výrazem představíme hlavně kolotoče a střelnice... Kostel nemohl sloužit "bohoslužbám" dokud nebyl slavnostně uveden do "služby Bohu". Proto se konalo jeho vysvěcení. Kostely v našich obcích jsou zasvěceny různým svatým, což má dnes význam právě pro termín konání poutí.

Někde se náboženský význam posvícení už tak neřeší, ale posvícení i pouť se stále udržují i v domácnostech, které nežijí úplně "pobožně". Obvyklou součástí posvícení bývají třeba posvícenské koláče, taneční zábavy i různé průvody a další akce. 

Traduje se, že první posvícení slavil při svěcení chrámu v Jeruzalémě král Šalomoun. Vzhledem k nejednotnosti oslav posvícení a tudíž nepracovních dnů v rámci císařství nařídil císař Josef II. roku 1786 po celé zemi slavit posvícení třetí říjnovou neděli po svátku svatého Havla; odtud se odvozuje také často používaný termín Havelské posvícení, nebo také císařské posvícení nebo hody. V některých vsích pak si poddaní slavili oboje hody – svoje původní a ještě císařské.