Upravit stránku

Datum 17. listopad připomíná hned dvě významné události, které spolu úzce souvisí, přestože je dělí přesně padesát let. Ten první významný 17. listopad se odehrál v roce 1939, kdy došlo k uzavření vysokých škol a zatčení představitelů studentského odporu. Naproti tomu 17. listopad 1989 znamená začátek tzv. Sametové revoluce, která vedla k pádu komunismu u nás. Kvůli událostem roku 1939 byl tento den vyhlášen Mezinárodním dnem studenstva a také o těch 50 let později byli studenti v hlavní roli tehdejších událostí.

Dne 28. října 1939 se konaly mohutné protinacistické demonstrace, které byly nacisty tvrdě potlačeny. Student medicíny Jan Opletal byl při nich postřelen a 11. listopadu zemřel kvůli pooperačním komplikacím. Další oběť, postřelený pekař Václav Sedláček, zemřel už cestou do nemocnice. Pohřeb Jana Opletala se stal další demonstrací odporu proti nacismu. Reakcí režimu bylo uzavření vysokých škol a poprava 9 zástupců studentstva 17. listopadu.

Dne 17. listopadu 1989 se na Albertově v Praze konala povolená pietní akce k uctění památky Jana Opletala a událostí roku 1939. Po skončení projevů a zpěvu Gaudeamus igitur se shromáždění lidé vydali průvodem na Vyšehrad. Tím skončila oficiální povolená část demonstrace, ale jak studenti, tak i výkonná moc předpokládala, že dojde i na protirežimní projevy.

Část lidí se poté vydala společným průvodem do centra, ale byli odkláněni a následně zablokováni kordony policistů na Národní třídě. Únikové cesty se měnily v „uličky“ s pendreky, probíhala zatýkání a napadání, byli i zranění. Někteří se vydali do divadel, které se staly centry, kde se formovaly názory na další postup.

O víkendu se už hovořilo o požadavcích na vyšetření nepřiměřeného zásahu, o stávce na podporu studentů, situaci vystupňovalo předpokládané úmrtí jednoho ze studentů (které se ale ukázalo být fámou). Vzniklo Občanské fórum (a na Slovensku obdobné hnutí Verejnosť proti násiliu), které definovalo širší požadavky na změny ve společenském režimu. Spontánně a každodenně probíhaly shromáždění na náměstích jednotlivých měst.

Za připomenutí stojí okamžik, kdy představitel KSČ Miroslav Štěpán si šel 23. 11. pro podporu mezi vysočanské dělníky, které se snažil přesvědčit, že přece „...nebudeme poslouchat, co nám říkají děti, přece nám nebudou poroučet děti...“ a odpovědí mu byl pískot a volání: „Nejsme děti!“

Představitelé ÚV KSČ v čele s Miloušem Jakešem rezignovali, prezident Gustáv Husák amnestoval některé politické vězně. V sobotu 25. 11. se konala manifestace na Letné, kde vystoupil Václav Havel a kterou už přenášela v přímém přenosu Československá televize. V pondělí 27. 11. proběhla generální stávka.

Z ústavy byly Federálním shromážděním odstraněny články zaručující vedoucí úlohu KSČ, prezident Husák podal demisi a byly rozpuštěny Lidové milice („ozbrojená pěst dělnictva“). Až 22. 12. byla zrušena pohotovost armády. Zda proti probíhajícím změnám zasáhnout silou bylo zřejmě na vážkách, ale právě nenásilný průběh společenských změn přinesl tomuto období označení "Sametová revoluce".

Přesto obrněná vozidla například v Praze v tomto období párkrát podle některých svědectví připravena byla, ale nakonec je nikdo do akce nepovolal. Dne 29. 12. byl Václav Havel jednomyslně zvolen prezidentem republiky a v červnu 1990 proběhly demokratické volby.

Nahoru