Je tu někdo, kdo nezná piškvorky? Klasikou strategickou hru pro dva hráče, kte které potřebujete akorát čtverečkovaný papír a propisku? No ať už piškvorky znáte nebo neznáte, budete možná překvapeni, co se teď o nich všechno nedozvíte. Vy je možná hrajete právě jako hru na čtverečkovaném papíře s velmi jednoduchými pravidly.
Jeden hráč má kroužky, druhý křížky. Oba se střídají a vyhrává ten, komu se podaří jako prvnímu vytvořit nepřerušovanou řadu pěti svých značek, tedy buď kroužků nebo křížků. Vtip je v tom, že jak si soupeři svou snahu vzájemně komplikují, vznikají nové shluky znaků, takže hra dokáže být pěkně zamotaná, ale i rychlá.
Inu, takto se piškvorky hrají u nás, ale třeba v Japonsku mají černé a bílé kameny, které se pokládají na desku Goban. Název tamní hry zní "gomuku", což je slovo, které se dodnes používá mezinárodně a znamená pět kamenů v řadě - go je pět, moku znamená "průsečík".
Princip hry se však objevuje nezávisle na sobě hned v několika různých částech světa. První zmínky o obdobě piškvorek pocházejí z oblasti kolem delty Žluté řeky v Číně už z období 2000 let před Kristem. Objevuje se ale také v antickém Řecku a dokonce i v předkolumbovské Americe.
Jestli piškovrky milujete a trápí Vás, že je s Vámi nikdo nechce hrát, můžete se klidně zapojit do piškvorkového turnajového dění. Existuje totiž dokonce Česká federace piškvorek a renju, která se na pořádání mezinárodních turnajů podílí. A třeba to dotáhnete až na mistrovství světa.