Upravit stránku

Na hraní šipek se nejčastěji používají moderní elektronické terče, které umožňují volbu hry a počítání skóre, což hraní zjednodušuje a zrychluje. Na elektronické terče se háže šipkami s plastovými hroty (tzv. soft). Pro klasické terče (též sisálové) potřebujete šipky s ocelovými hroty (steel).

Elektronické terče jsou vyrobené z plastu a na jejich povrchu je umělé "síto" z malých otvorů, do kterých se šipka s plastovým hrotem může zapíchnout, aniž by terč jakkoli poškodila. Terče mohou být na baterie i napájení ze sítě a jejich velkou předností je, že si na nich snadno zvolíte hru, jakou chcete hrát, a terč pak sám počítá skóre. U některých her se body sčítají, u jiných pro změnu odečítají. Bez elektronického počítání byste museli věnovat hodně času zapisování a samotnému počítání, což by některé hry udělalo doslova nehratelnými.

Terče pro šipky s ocelovým hrotem se vyrábějí z různých materiálů. Mají pochopitelně delší historii než moderní elektronické terče a někdo na ně stále nedá dopustit. K dispozici máte dřevěné, papírové nebo sisalové terče. Ty jsou tvořeny ze štětin agave sisalana, což je rostlina, používaná k výrobě lan a provazů. Dlouhá tenká vlákna této rostliny, rostoucí v Jižní Americe nebo v Africe jsou kvalitní a trvanlivá, ovšem nesmí přijít do styku s vodou.

Pokud chcete do hraní šipek zapojit také děti a řešíte, jaké šipky koupit právě s ohledem na jejich věk, pak uvítáte několik základních postřehů. Pro úplný prťata existují látkové terče, na které se neháže ostrými šipkami, ale míčky se suchým zipem. Na těch se děti naučí základní dovednost - trefit terč. Pokud se trefí, míček zůstane na terči přichycen. Body nejsou tak důležité, protože trefit terč vůbec není jednoduché a pro malé děti je to úspěch, natož házet s nějakou větší přesností na body.

O úroveň výše jsou zmíněné klasické terče z různých materiálů na šipky s ocelovými hroty. Pokud je budou hrát děti, pak jen pod dohledem dospělé osoby při důkladném dbání o bezpečnost všech hráčů. Děti často vůbec netrefí terč, a proto není radno stát kdekoliv ve směru hodu. Při umisťování terče je třeba s tímto počítat, abyste neměli například poškozenou zeď okolo terče.

Z tohoto důvodu mi přijdou pro malé děti vhodnější šipky jednodílné až dvoudílné, neboť čtyřdílné šipky na elektronické terče jsou dost náchylné na poškození. Při špatném (začátečnickém) zacházení se často lámou hroty a neustále řešíte odpadávající letky (konce šipek). Na straně druhé skýtají elektronické terče větší zábavu a čím dříve je děti budou hrát, tím určitě lépe. Jejich hendikep můžete vyřešit tím, že budou házet z takové vzdálenosti, ze které terč obstojně trefují.

Pokud necháte hrát elektronické šipky děti, měli byste je poučit o základních pravidlech zacházení s nimi. Důležité je třeba vytahování šipek z terče. Pokud neprobíhá kolmo, může se hrot zlomit v terči a je pak jen ztěží vyndatelný. Ulámané hroty v terči pak mohou výrazně kazit dojem z dalších her, což ostatně bývá problém veřejně umístěných šipek, ke kterým se takto nachomýtne kdekdo nezkušený.

Při vytahování šipky navíc hrozí schození terče a je třeba ho proto citlivě přidržet (pokud jej nemáte přichycený na stěnu velmi kvalitně) nebo nehrajete na pevný stojanový automat. Pokud jej ale držíte v místě, které je na terči bodované, můžete tak nechtěně přičíst body, které přičteny být nemají.

A jaké vlastně druhy her s šipkami existují. O tom už si povíme v dalším příspěvku.

Nahoru