Úspěšní sportovci přitahují pozornost veřejnosti, a proto není divu, že se často nechají zlákat k angažmá v politice. V drtivé většině na lokální úrovni, čas od času se ale najde někdo, komu se podaří uspět i v celostátních volbách do parlamentu. Na absolutní vrchol se ale vyšplhalo jen pár výjimek. Jednou z nich je George Weah, jeden z nejlepších fotbalistů své doby.

Přes sto gólů nastřílel ve francouzské lize, oblékal dresy slavných klubů AC Milán, Chelsea nebo Manchesteru City. Třikrát byl vyhlášen africkým hráčem sezóny a v roce 1995 získal dokonce i Zlatý míč, tedy cenu pro nejlepšího fotbalistu hrajícího na evropském kontinentu! Sláva a schopnosti lídra se mu hodily i v politické kariéře. V roce 2017 získal nejvíce hlasů a stal se PREZIDENTEM LIBÉRIE! 

Ve stejné době dosáhl vrcholné politické moci Imran Chán, premiér pákistánské vlády. Bývalý skvělý hráč v kriketu dokázal ideálně skloubit vzdělání z respektovaných univerzit doma a v anglickém Oxfordu, s vlastnostmi nutnými k úspěchu ve sportovní komunitě. Reprezentovat začal už v devatenácti letech. Až studia na britských ostrovech ale jeho vztah ke kriketu zintenzivnila. Podle svědků neoplýval výjimečným talentem, nepatřil ani mezi nejrychlejší a navíc musel často bojovat s všemožnými zdravotními problémy. Přesto se vypracoval mezi nejuznávanější nadhazovače vůbec.

Na konci sedmdesátých let měl těsně před třicítkou. Zdálo se, že bude muset kvůli dalšímu zranění kariéru ukončit. Chán si ale takové myšlenky zakázal. Po každé vynucené pauze trpělivě pracoval na návratu a nechtěl na tom nic měnit. Jeho spoluhráči tvrdí, že nikdo na fyzické kondici a technice nadhozu nedřel tak jako on. Kapitánem národního týmu se stal na začátku osmdesátých let a dovedl ho k několika průlomovým vítězstvím, včetně historicky prvního na půdě Anglie. 

Vlivného rivala Pákistán přemohl i ve finále mistrovství světa v roce 1992. Nejdelší jednorázový turnaj mezi všemi sporty, trvající tři měsíce, je v anglosaském prostoru enormně sledovaný. Čtyřicetiletý Chán k premiérovému titulu výrazně přispěl a na vrcholu popularity kariéru uzavřel. Jako držitel několika individuálních rekordů komentoval kriket pro nejrespektovanější média doma, ve Velké Británii i v Indii. S televizní stanicí BBC spolupracoval na přímých přenosech i z dalších šampionátů. 

Neustále se držel v povědomí fanoušků, stal se regionálním ambasadorem Unicef a zapojil se do několika filantropických projektů. V roce 1996 založil vlastní Hnutí za spravedlnost, jehož hlavním tématem byl boj proti korupci. I proto na přelomu tisíciletí podpořil vojenský převrat generála Mušarafa. Ten mu za to tehdy nabídl pozici premiéra, na niž se ale ještě necítil a odmítl. O sedm let později vyhrál parlamentní volby a stal se premiérem vlády v zemi, kterou není vůbec jednoduché spravovat...

Zaujal Vás tento sportovní příběh? Vězte, že v knize Davida Kozohorského "103 sportovních kuriozit" jich je tuším 103...

ANCHOR_TOP_TITLE

Tento web využívá cookies

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Kliknutím na tlačítko „Souhlasím“ vyjadřujete souhlas k použití všech cookies. Zobrazit podrobnosti

Nastavení cookies

Vaše soukromí je důležité. Můžete si vybrat z nastavení cookies níže. Zobrazit podrobnosti