Upravit stránku

Památka zesnulých neboli Dušičky jsou každý rok 2. listopadu. Jde o církevní svátek, kdy se věřící modlí za zemřelé. V tento den či nejbližší víkend lidé jezdí na hřbitovy zapalovat svíčky svým příbuzným, případně zdobit hroby květinami či věnci. Živé květiny dokonce mají symbolizovat víru ve věčný život a demonstrovat přesvědčení, že život smrtí a pohřbením těla nekončí. Nemusíte být věřící, ale vzpomenout na zemřelé můžete i tak.

Památka zesnulých se slaví den po slavnosti Všech svatých 1. listopadu. V anglosaských zemích je oslava památky zesnulých spojena s oslavou nazvanou Halloween, která se postupně zabydluje také v jiných končinách světa a slaví se naopak o den dříve, tedy poslední říjnový den 31. října.

Na den Všech svatých Keltové oslavovali konec roku a brali to jako symbolické stírání hranice mezi světem živých a mrtvých. Věřili, že duše zesnulých se v tento čas vrací na zemský povrch a živí naopak mohou nahlédnout do podsvětí. Odtud pak pochází tradice zapalování ohňů a svíček, neboť Keltové i Slované věřili, že oheň očišťuje a světlo pomáhá chránit před zlými a potměšilými duchy.

Na svátky se také pekly takzvané "dušičky" či "kosti svatých", tedy pečivo ve tvaru kostí. Tím se obdarovávali pocestní, žebráci či chudí lidé v obci. Ono těch zvyků bylo samozřejmě více, ale dnes úplně postačí, když si vzpomeneme na ty, kteří již nejsou mezi živými.

Nahoru