Z historie ochotníků

Ochotnický spolek v Suchdole založil roku 1888 místní osadník Jožin Tleskač. Za prvních šest let existence spolku bylo v místním pohostinství sehráno celkem 69 představení! Zájem o hry však zdaleka nesplňoval Tleskačovo očekávání, a tak se rozhodl, že spolek rozšíří o dalšího člena. Se slovy "Ve dvou se to lépe táhne" oslovil svého souseda B. Rusiče.

Oba herci hráli při jednotlivých představeních několik rolí najednou, a zejména jejich časté převlékání z kostýmu do kostýmu způsobovalo, že se představení protahovala až na deset i více hodin.

Opravdový zlom v historii suchdolských ochotníků nastal až v roce 1903. Pomocnou ruku podal svému otci Jožinovi syn Ivoš a během následujícího roku udělal z malého spolku o minimální členské základně spolek doslova kolosální. Na koni objížděl všechny okolní vesnice a s vidlemi v ruce přemlouval nové a nové herce. Byl velice úspěšný, a tak se z kroniky spolku dovídáme, že počátkem roku 1905 hrálo v Suchdole divadlo již 658 lidí.

Představení se přenesla z malého sálu hospody na prostorné zatravněné hřiště, kde k tomuto účelu vyrostla nová dřevěná víceúčelová tribuna (v roce 1951 tribuna nedopatřením shořela při hasičském cvičení). Ochotníci si na veliké ploše hřiště mohli dovolit sehrát i velice náročná představení. S obsazením neměli nikdy problémy.

Diváci tak zhlédli řadu her v Tleskačově režijní úpravě přizpůsobené velikému počtu herců - např. Sněhurka a 630 trpaslíků, Kutnohorští havíři, Alibaba a čtyři sta loupežníků, Cikáni jdou do boje, Klapzubova stojedenáctka, Lidé z maringotek, Žena v množném čísle, Milá sedmdesáti loupežníků, Bylo nás pět set a další.

Ačkoliv by se zdálo, že ochotníci prožívali léta bezstarostná, neprožívali léta bezstarostná. Díky vysokém počtu herců neměli totiž pro koho hrát. Když v roce 1918 zemřel zakladatel spolku Jožin Tleskač, spolek po pouhých třiceti letech existence zanikl.