Doktor Dochtor

V Křepenicích mají vlastního doktora, který zvládá snad všechny lékařské specializace. Každý den v týdnu má KÁDr. Bohdan Dochtor jinou funkci. V pondělí je gynekolog, v úterý chirurg, ve středu ušař, očař a krkař, ve čtvrtek zubař, v pátek provádí rehabilitace. Po sobotách a nedělích pak jezdí s pohřebním vozem.

Minulé pondělí jsem se rozhodl, že lékaře navštívím. Byl jsem usazen do videokabinky, kde je na obrazovce díky skryté kameře vidět vše, co se v ordinaci děje.

"Doktorský plat je strašně malý, a tak si v pondělí přivydělávám touto službou výhradně pro pány. Za nepatrný obnos je usadím a oni pak sledují gynekologická vyšetření. To je samozřejmě zcela nelegální a tajná služba, takže o tom prosím nepiště," řekl mi Bohdan Dochtor před zahájením nejtěžšího pracovního dne v týdnu.

Již krátce po sedmé hodině seděl v čekárně u jeho ordinace mladý pár. Když doktor otevřel dveře, žena vstala, ale lékař zval dovnitř i muže. V ordinaci ženu požádal, aby se svlékla, pak ji důkladně prohlédl a nakonec se zeptal mladého pána:
"Je slečna v poslední době stále tak nervózní?"
Ten zakroutil hlavou: "Nevím, pane doktore, já ji zde vidím poprvé!"
Jak mi pan Dochtor později sdělil, byl to jeho první trapas v životě.

Chvilku po prvním páru vešla do ordinace mladá nejmenovaná žena z nejmenované vesnice na kontrolu ohledně své hormonální léčby. Nešlo si nevšimnout, že jí ve výstřihu rostou chlupy, a proto se doktor ihned starostlivě otázal: "Ehm, zdá se mi, že vám trošičku chlupatí hrudník, nemýlím-li se?"
Žena sklonila hlavu: "Proto jsem za vámi, pane doktore, také přišla."
"Kam až vám sahá to ochlupení?" pokračoval lékař.
"No, až dolů k pinďourovi, a to je další věc, o které jsem chtěla mluvit..."

Na to se náhle kamera vypnula a nic jsem neviděl, ani neslyšel. Po hodince za mnou doktor přišel, aby mi přečetl dopis od jisté pacientky, který právě dostal.
"Vážený pane doktore. Mám veliký problém, který mě trápí již několik měsíců. Mám pocit, že můj manžel je úchylný. Neustále po mě vyžaduje sex, a to při jakékoliv činnosti. Je to prostě maniak, který nikdy nemá dost. Snad je to nějaká porucha, opravdu nevím. Dělá to se mnou při mytí podlahy i při mytí nádobí, při žehlení,
vaření, praní, když se koupu, čistím si zuby a samozřejmě také v posteli. No, prostě všude a pořád! Snažím se to nevnímat, ale není to vůbec snadné. Především na ulici, v obchodě nebo v divadle si připadám opravdu trapně. Poraďte mi prosím, pane doktore, co s tím mám dělat. Jsem zoufalá a unavená. PS: Omluvte prosím můj roztřesený rukopis."

Návštěva u doktora mě opravdu zaujala, tak jsem si udělal chvilku i v úterý.
"Pane doktore," pravil zoufalým hlasem postarší pacient, "pomozte mi prosím, lidé mě neustále ignorují..."
"Další prosím..."
Do místnosti vešlo velice hezké děvče s korpulentní matkou. Muž smutně odkráčel.
"Tak se svlékněte, slečno," řekl doktor a nasadil si naslouchátko.
"Paráda," zaradoval jsem se v kabince.
"Ale přišli jsme kvůli mně," ohradila se matka a začala odkládat stan, kterým byla přikryta.
"Hm, tak vyplázněte jazyk."
Jak mi pan doktor později sdělil, byl to jeho druhý trapas v životě. Aniž to tušil, během úterý následoval také trapas třetí.
"Doktore, jste si naprosto jist, že mám zápal plic?" ptal se asi po šesté během krátkého vyšetření utrápený pacient. Doktor se stěží ovládal, ale pán pokračoval:
"Mého strýčka ze Setěkov léčili na zápal plic a nakonec zemřel na infarkt! Tak se mi prostě nemůžete divit, že mám takové obavy..."
To už se Dochtor opravdu naštval a pacienta přerušil: "Vážený pane, já vás léčím na zápal plic a jsem si naprosto jistý, že na zápal plic také zemřete!"

U pana doktora se mi líbilo, a tak jsem ho navštívil i ve středu. Hned poránu za ním přišel občan ze Zvírotic s vypáleným okem. Lékař ho nejprve odborně prohlédl a posléze rozzlobeně pravil:
"Co jste to, člověče nešťastná, dělal? Vždyť vy o to oko přijdete!"
Pacient jen smutně pohlédl zdravým okem na doktora: "Já jsem si zapaloval cigaretu a najednou to bylo."
"Cože?" divil se doktor. "Cigaretu? A čím jste jí zapaloval?"
"No, normálně," krčil mladík rameny, "sirkou."
Lékaři to nešlo do hlavy, a tak ho vybídl, aby mu předvedl, jak to dělal. Pacient vytáhl krabičku, z ní sirku a škrtl směrem k sobě. Doktor mu vytrhl zápalky z ruky.
"Takhle už to nikdy nedělejte, člověče. To musíte škrtat od sebe. Od sebe, rozumíte? To se ani nedivím, že jste si ublížil."
Načež vzal novou sirku, aby mu názorně předvedl, jak se správně škrtá od sebe. Škrtl a vypálil mu to druhé oko.
Mohl jsem se v kabince potrhat smíchy a téměř jsem nevnímal dalšího pacienta.
"Slyšel jsem, že prý dnes ordinujete chirurgii," pravil doktorovi starší muž z Břekovy Lhoty.
"Ne, dnes jsem ušař, to jste asi špatně slyšel, pane Neslušný. No, tak už tady rovnou zůstaňte," odpověděl mu.
Pán se posadil na židli a doktor se hned zajímal: "Tak už se vám zlepšila ta paměť?"
"No jistě, a jak," pochvaloval si pacient. "A kdo, chlape, vlastně vůbec jste, že se o to zajímáte?"
"Já jsem přeci váš lékař," podivil se Dochtor.
"A víte, že asi máte pravdu," rozjasnilo se muži před očima. "To jsem rád, že jste za mnou přišel, já mám totiž veliký problém. Je to hrozný. Od minulýho týdne, co jsem se vrátil z Afriky, stačí, abych před někým řekl abrakadabra a ten člověk hned zmizí... Sakra, pane doktore, pane doktore, kde jste?"