Vtipy o učitelích a učitelkách

„Pane řediteli, jdu si stěžovat, Novák z 9.B mi řekl, že vypadám jako stará kráva.”
„Zasloužil by pár facek, už kolikrát jsem mu říkal, že nemá soudit lidi podle toho, jak vypadají.”

"Paní učitelko, já s vámi taky nejsem často spokojený, ale už jsem kvůli tomu někdy volal vašim rodičům?"

Pepíček dostane za trest napsat stokrát "Nebudu tykat paní učitelce."
Pepíček to napsal dvě stě krát, tak se ho učitelka zeptala, proč to napsal tolikrát.
Pepíček odpoví: "Jsem ti chtěl udělat radost..."

Klepaní na nebeskou bránu.
Svatý Petr zakřičí: "Co je?"
"Neříká se CO JE, ale KDO JE!"
"Bože, zase učitelka!"

Učitelka napsala žákovi do žákovské knížky: "Smrdí, umývat!!!"
Otec odepsal: "Učit, nečuchat!!!"

Ve čtvrté třídě se píše písemka z matematiky.
Franta pošeptá Karlovi: "Ten učitel je ale debil."
Učitel na to zareaguje slovy: "Nenapovídej Franto, Karel na to musí přijít sám!"

Čtyři studenti se před zkouškou vydali na chatu na chlastačku. Samozřejmě přípravu na zkoušku podcenili. V pondělí ráno před zkouškou chtěli zachránit to, co se ještě dalo. Zavolali tedy profesorovi s omluvou, že u auta píchli kolo, mají defekt a asi nestihnou zkoušku. Profesor, správný člověk, jim vyhověl a zkoušku o dva dny odložil. Studenti se na posunutý termín připravili vzorně. Profesor je rozsadil do čtyř místností a rozdal jim zadání se dvěma otázkami. První za 10 bodů byla z učiva a byla jednoduchá. Druhá za 90 bodů zněla: "Které kolo?"

Koza mečí,
ovce bečí,
čmelák bzučí,
kráva učí...

„‎Pane profesore, jak bude vypadat test?”
„No... dostanete papíry a tam budou otázky.”

Paní učitelka se ptá dětí: „Máte někdo rád hudbu?”
Zvednou ruku čtyři žáci a paní učitelka jim řekne: „Bezvadný, vyneste ten klavír z přízemí do druhého patra.”

„Slyšel jsem, že jste vymyslel vakcínu,” povídá profesorovi student s neskrývaným obdivem nad jeho znalostmi.
„Ano, to je pravda,” odpovídá vědec. „Příště mám v úmyslu vyrobit vak hliníku.”

„Zapomněla jsem v kabinetě glóbus, ale to nevadí. Horáčku, pojď k tabuli a pomalu se otáčej kolem své osy.”

V hodině učitelka vykládá látku: „Děti, ví někdo z vás, co je to pštros?”
Ani jeden žák to neví, a tak vysvětluje: „Pštros je taková velká slepice, velká asi jako já.”

Kdyby hloupost kvetla, moje třída je botanická zahrada.

Učitelka se nedopatřením dostane do pekla. Bloumá, rozhlíží se, nakonec si zaleze do koutku a pozoruje cvrkot, až ji tam najde při kontrole Lucifer: „Proboha, ženská, co tu děláte, tohle je nějakej renonc, vy přeci patříte do nebe. Tohle je peklo.”
„Peklo? A já myslela, že to je velká přestávka.”

Proč tolik učitelů kouří?
Protože jim to zapaluje.

Otec: „Nechci nic říkat, Petře, ale co sis to přivedl domů za ochechuli?”
Syn: „To je naše učitelka, chce si s tebou promluvit.

”Matka okřikla dceru, která hodila žebrákovi celou stokorunu:
„To mu musíš dávat tolik?!"
„Ale, mami, vždyť je to můj třídní učitel!"

Ve školní jídelně si přisedl student k profesorovi a ten říká:
"Prase si nezaslouží, aby sedělo s labutí."
Student se zvedl s odpovědí: "Tak já letim."
Čímž samozřejmě pana profesora namíchl a ten se rozhodl, že mu dá zabrat u zkoušek. Bohužel pro něj, student na vše odpověděl bezchybně. Proto mu dává poslední otázku: "Kdybyste si mohl vybrat ze dvou pytlů a v jednom bylo zlato, ve druhém rozum, který byste si vybral?" Student po chvíli řekne, že by si vzal ten se zlatem. Profesor vítězoslavně: "No vidíte, a já bych si vybral ten s tím rozumem." Student neváhá: "Vždyť jo, každý si vybere to, co mu chybí." Profesor už je tak vytočený, že na studentův test napíše BLBEC a pošle ho pryč.
Student odchází, aniž by se podíval na hodnocení a za chvíli se vrátí s otázkou: "Pane profesore, Vy jste se mi tu sice podepsal, ale nenapsal jste tu žádnou známku..."

„Žáci, přál bych si, abyste mi věnovali trochu pozornosti.“
„Věnujeme jí tak málo, jak jen umíme!“

Tento smutný příběh je o jedné učitelce z mateřské školky. Paní učitelka ve školce pomáhá dítěti obout si malé botičky. Oba tlačili, tahali, pořád se do těch bot nemohli dostat. A když se to konečně podařilo, tak si oba upocení sedli, chlapeček se podívá na boty a říká:
„Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně.“
Tak se učitelka podívala a opravdu, bylo to tak. Paní učitelka zachovala klid, boty s menší námahou znovu sundala a znovu je rvali tentokrát na správné nohy. Potom se chlapeček na botičky podívá a říká:
„To ale nejsou moje boty.“
Učitelka se kousla do jazyka, a místo toho aby na něho řvala: „To jsi nevěděl dřív?“ jak původně chtěla, tak s námahou zase botičky sundala a chlapeček říkal:
„To nejsou moje boty, to jsou boty mého bratra a máma mi je nechává donosit.“
Učitelka už nevěděla, jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla chlapečkovi do bot. A když mu po té úporné námaze mu pomáhala do kabátu, tak se zeptala:
„Kde máš rukavičky?“
A chlapeček říká: „Já je mám nacpané v botičkách.“
Soudní proces s učitelkou začne příští měsíc.

Probíhá velký školní ples. „Proč jste, pane profesore, nepřišel s manželkou?”
„No jistě. Celou dobu mám pocit, že jsem něco zapomněl!”

"Hledáte něco, pane profesore?"
"Ano. Myslím, že jsem si tu někde zapomněl deštník!"
"Vždyť ho máte v ruce."
"Ach, děkuji vám, mládenče, nebýt vás, tak jsem odešel bez něj!"