Romantická krajinka

Jarda Štramák z Martinic je známý cestovatel, procestoval již celou Evropu křížem krážem. Od Děčína až po Třeboň, od Aše až ke Zlínu, všude on byl. Sám před sebou se však musel zastydět, když si uvědomil, že prošel tolik dalekých krajin, ale okolí svého domova příliš nezná.

Jako na zavolanou mu přišla pozvánka od strýce ze Strýčkova na chatu. Jarda samozřejmě neváhal a za strýcem se vydal na kole hned následující pondělí. Vzal to přes Lipišov, Nazdice a Střelítov směrem na Votice, zahnul na Beztahov a odtud pokračoval po starých silnicích, cestách a lesních zkratkách až do Strýčkova.

Přivítal se se strýcem a společně pak vyrazili na chatu, která leží kousek od Rudoltic. Cestou se musel Štramák zastavit a vychutnával si krásy tamní půvabné krajiny.

"Ach, to je opravdu, strýčku, paráda. Nádherný kout světa. Pověz mi něco o těch krásách, na které se právě díváme."

"Jak je libo," pravil strýc. "Vidíš tamhle ten mlýn, tam nalevo? Tam se ještě vloni mlela mouka, ale minulý rok tam zabil mlynář mlynářku a bylo po všem. Támhle ten kostel, jak je vidět jeho věž mezi stromy, ten minulý měsíc vykradli se vším všudy, co tam bylo. Ještě nikoho nechytli a těžko asi někoho chytnou. Napravo stával pěkný srub, ale jeho majitel se tam polil benzínem, zapálil se a všechno to shořelo. Ostatně tady na tom stromě, jak právě stojíme, tady se nedávno oběsil nějakej Pražák. Ani dopis na rozloučenou nezanechal. Když se podíváš pod nás do údolí, tak si všimni támhle toho dřevěného křížku. Vidíš? Tam před lety zabil blesk malýho kluka, když si za bouřky pouštěl draka. A v tom rybníku před námi se každý rok někdo utopí. Vloni to byla nějaká stařenka, když krmila labutě. Támhle za tím kopcem..."

"Dost, to už stačilo," přerušil Štramák svého strýce. "Je to vskutku krásná romantická krajinka."