Upravit stránku

Tento dárek se totiž osvědčil už v roce 2017, kdy se velmi úspěšně prodávala kniha 1967: Rok, kdy jsem se narodil(a), po níž mnozí tehdy sáhli jako po pěkném dárku k padesátinám.

Nakladatelství Albatros na úspěch zareagovalo velmi pohotově a pro rok 2018 připravilo dokonce trojici knižních titulů, a sice Můj rok 1958 (coby dárek k šedesátce), Můj rok 1968 (ideální dárek k padesátce) a Můj rok 1978 (tip na dárek ke čtyřicítce).

Jsem moc ráda, že také pro rok 2019 můžeme nabízet další knihy z této velmi oblíbené sady, neboť v lednu 2019 postupně vycházejí knihy Můj rok 1959 (vychází 10. ledna), Můj rok 1969 (vychází 17. ledna) a Můj rok 1979 (vychází 24. ledna).

V knihách najdete vždy řadu zajímavostí o světě, jak vypadal v daném roce, kdy se letošní oslavenci čtyřicítky, padesátky a šedesátky narodili. Knihy samozřejmě můžete darovat nejen ve chvíli, kdy někdo slaví kulatiny, ale také tomu, pro koho je daný rok významný z jiného důvodu, ať již je to výročí svatby nebo třeba existence firmy.

Rok 1959 nepatří mezi ty, které se nějakým zásadním způsobem zapsaly do dějin. Jenomže, jako vždy, platí: Jak pro koho. Pro ty, kdo v tomto roce zahájili svou cestu životem, je to rozhodně rok úplně klíčový.

Pojďme se tedy podívat, co tento rok přinesl světu, naší zemi i obyčejným lidem… Přetahovaná mezi velmocemi, Spojenými státy a Sovětským svazem, pokračuje. Chvílemi se napětí uvolňuje (třeba když vrcholní státníci obou zemí, Nikita Chruščov a Richard Nixon, vášnivě diskutují ve vzorové kuchyni – exponátu na americké výstavě v Moskvě – o přednostech komunismu a kapitalismu) a chvílemi zase situace houstne (když Nikitu Sergejeviče nepustí do Disneylandu).

Přesto se dá říci, že nejhorší excesy studené války se stávají minulostí. Jiné války ovšem začínají – ve Vietnamu padnou první Američané a čínská armáda obsazuje Tibet.

Jako každý rok si osud pohrává s životy známých i neznámých lidí – pláž se stane osudnou Robertu Pamperinovi, kterého při koupání spolkne bílý žralok, naopak Roberto Servente jako jediný přežije zřícení australského letadla u pobřeží Argentiny a podaří se mu do plážového resortu doplavat. Zřícení jiného letadla přežije i turecký premiér Menderez – příliš si tím ale nepomůže: Za rok je sesazen a v roce 1961 popraven…

V Československu otvírá první prodejna potřeb pro kouzelníky, jogurty jsou nově obohaceny o vitamin C a na Slapech se objevují štíři. Do mykologických prodejen nosí lidé nadstandardní množství muchomůrek zelených a společnost Husquarna uvádí na trh první motorovou pilu… Rok 1959 tak nakonec vůbec není obyčejný. Nese v sobě poslední dozvuky temných padesátých let i naději nastupujících let šedesátých. Je to rok nenápadný, ale zlomový. 

Rok 1969 asi pro většinu lidí zůstane napořád ve stínu toho předchozího. Žije tady s námi ale sto tisíc těch, pro které byl tento rok naprosto zásadní. Byl to totiž rok, kdy poprvé otevřeli oči do tohoto světa.

Je to zvláštní rok. Nikdo neví, co má čekat. Lidé jsou rozpačití a opatrní. Upálení Jana Palacha na chvíli probere národ z letargie, ale opravdu jenom na chvíli. V dubnu střídá Alexandra Dubčeka na postu prvního tajemníka KSČ Gustáv Husák a začíná období normalizace.

Určitá „normalizace“ čeká i země na západ od nás – festival ve Woodstocku je sice velkolepý, ale hnutí hippies pomalu opouští jeviště dějin a nastupuje generace mladých pragmatických manažerů. Ještě stále ovšem lidé hledí vzhůru ke hvězdám – vždyť rok 1969 je rokem, kdy lidská noha poprvé vstoupila na povrch Měsíce. To je okamžik, kdy se celý svět na krátkou chvíli semkne a uvědomí si, že lidstvo je jeden celek, kterému se právě povedlo něco neuvěřitelného…

Jako vždy ovšem pod povrchem světových i lokálních dějin teče proud každodenního života s jeho radostmi, starostmi i drobnými kuriozitami. V Praze se lidé rozčilují nad padajícími římsami i zvýšením cen u holiče. Vědci začínají realizovat projekt pravidelného zimního sčítání netopýrů a úroda chmele je mimořádná.

Mladoboleslavská Škodovka zahajuje výrobu Škody 100, do kin jde film Světáci a Československo dvakrát poráží Sovětský svaz na mistrovství světa v hokeji ve Stockholmu. Ponořme se tedy do roku 1969 – posledního záchvěvu sladkých idealistických „šedesátek“.

Pro každého má dvanáct měsíců roku 1979 jiný význam. V tehdejším Československu se kvůli celosvětové energetické krizi zdražoval benzín, ale i oblečení pro děti nebo telekomunikační služby.

Pro pamětníky byly nezapomenutelné prodloužené zimní prázdniny, protože nastaly dlouhé mrazy. A neveselé vzpomínky si nejspíš nesou všichni, kteří dostali z polských jahod žloutenku. Každý jsme zkrátka prožili rok 1979 jinak, i když Čechům život příliš velký vějíř možností neposkytoval.

O komunistech se říkalo, že zde budou navždy, a lidé se s tím smiřovali. Na mnohé „příznaky socialismu“ si zvykli, nepovažovali za divné, že se podplácí, že mnohé věci nejsou k mání a fronty se stojí na hovězí i na Hrabala. Nějak to šlo a na socialistické strasti lidé zapomínali chalupařením nebo si pouštěli muziku, chodili na Semafor či Cimrmany, prostě tam, kde ještě mohli veřejně vystupovat slušní lidé.

Navíc naši psychickou imunitu zachraňoval jako vždy humor. Národ sice žil v jakési vnitřní duševní emigraci, ale pořád jsme se dokázali veselit, smát, napít se a pak z toho vystřízlivět. Jaký byl váš rok 1979? Zavzpomínejte s námi, ať už jste se v tomto roce narodili, či si na něj pamatujete.

Nahoru