Upravit stránku

U nás ve Vratkově se všichni lidé znají a všichni se mají rádi. Snad nás spojuje všeobecná chudoba, která zde vládne. Na druhé straně, nikdo si nestěžuje a nikomu nic nechybí. Máme to tu totiž celkem dobře zařízeno.

Na televizi jsme se společně složili (vyšlo to asi 27 Kč na rodinu). V bazaru mají občas hodně dobré ceny. Chodíme se na ni dívat do místního pohostinství, které funguje zároveň jako kulturní dům, čekárna, škola, fara, obchod atd.

Rádio nemá nikdo, ale denní tisk jsme si zařídili výborně. Jelikož je u nás akorát 31 čísel, kupujeme si noviny podle data. My máme číslo 29, takže 29. každého měsíce kupujeme noviny a po přečtení je půjčujeme sousedům, kteří mají číslo 30. Ti je zase půjčují dál, takže do večera si je přečte celý Vratkov. Kupují-li tisk naopak sousedé, většinou k nám večer dorazí jen pár umaštěných a těžko čitelných cárů papíru, ale nestěžujeme si.

Když už jsem se zmínil o našich sousedech, možná bych je měl představit. Jsou to prima manželé Bořek a Jaromír. Přivydělávají si v Travesti show a jsou velice úspěšní. Díky tomu jsou často na cestách, a tak jejich babička Evžen zůstává doma sama. Chodím k sousedce pravidelně pro mléko, neboť má dvě krávy. Evžen je však velmi roztržitá, snad za to může věk.

Vždycky přicházím s vlastní prázdnou bandičkou, zaplatím a vezmu si baňku plnou. Jednou se mi však zdálo, že je baňka nějaká lehčí, než bývá obyčejně. Zvednu víčko a vidím, jak je naplněna do poloviny vodou. Ukazuji to sousedce.

"Promiň, sousede," pravila, "jsem dneska nějaká roztržitá, že jsem to úplně zapomněla dolít mlékem."

Svou chybu Evžen samozřejmě napravila a byl jsem spokojen. Jednou měli sousedé návštěvu až z Košovic. Jelikož bylo léto a panovala zrovna vedra, špehoval jsem je nenápadně za plotem.

"Bořku, už mohu přinést na stůl kuře?" zaslechl jsem otevřeným oknem z kuchyně, jak se ptá Jaromír partnerky.

Ty mají ale hostinu, pomyslel jsem si. Kuřátko, to bych si taky nechal líbit.

"Ještě ho nenos," zaslechl jsem Bořka, "hosté ještě jedí chléb."

Za pár minut rozhovor pokračoval stejným tónem.

"Bořku, tak už mohu přinést kuře?"

"Ano, hosté už dojedli."

Načež Jaromír přinesl kuře na stůl a to začalo pěkně sbírat ze stolu drobky.

Nahoru