Koronavirus odložil první ročník fokejbalu

Česká republika se již mnohokrát nesmazatelně zapsala do historie sportu. Ať už to byly významné hokejové a fotbalové úspěchy či výborné výkony v jiných "menších" sportech. Díky Josefu Našinci z Nečíně se navždy zapíšeme také jako kolébka zcela nového sportu - fokejbalu. Jak již název napovídá, vznikl tento sport sloučením hokeje a fotbalu.

První ročník této hry měl být odstartován 1. dubna 2020, ovšem kvůli koronaviru byl odložen pro jistotu na rok 2030. Máme tak dost času si o tomto novém sportu povědět více. Jeho vynálezce pan Našinec nám ochotně o fokejbalu pověděl vše, co potřebujeme vědět:

"Nápad vznikl velice jednoduše. Já mám rád fotbal, moje žena zase hokej. Mě na hokej nikdo nedostane a ženu zase nikdo nedostane na fotbal. Připadá jí totiž příliš nudný a primitivní. Mně se zase na hokeji nelíbí jeho nepřehlednost a rychlost. Již špatně vidím a nestačím sledovat puk. V hokeji sice padá více branek, ale jak spadl puk do brány, to se dozvíte až při zpomalených a opakovaných záběrech. Jednoho dne jsem si proto řekl, že by nebylo vůbec na škodu spojit všechny klady obou sportů, a naopak vystřihnout všechny zápory."

V této fázi byla cesta ke vzniku fokejbalu již zcela otevřená. Pan Našinec pokračuje: "Základním problémem bylo vyřešit fakt, zdali se bude hrát na ledě či na trávě, v kopačkách či v bruslích. Vybral jsem si trávu, která je mnohem dostupnější, a brusle, umožňující rychlejší pohyb. Po prozkoumání jsem však zjistil, že brusle a trávník nejdou dost dobře skloubit. Začal jsem hledat jiné řešení. Po dlouhém bádání jsem jinou variantu skutečně našel.

Vzdal jsem se myšlenky hrát v bruslích a místo na trávníku jsem hru přemístil na lední plochu. Také tato varianta však nebyla evidentně zcela ideální. Rozhodl jsem se proto pro vynález zvláštní obuvi pro fokejbal, takzvaných fopaček neboli fruslí. Ty v mnohém připomínají klasické kopačky a běžecké tretry. Folíků jsem na spodní část fopaček umístil celkem čtyřicet. Jsou vysoké kolem dvou centimetrů a mají ostré froty. Díky tomu se dá na fopačkách dobře pohybovat po ledě a zároveň kopat do speciálního míče, který jsem nazval fokejbalový míč, neboli fopačák, fičuda či feruna."

Tím už pan Našinec tak trochu naznačil způsob hry. Hraje se na ledě, ve fopačkách a s fopačákem. Speciální fokejky mají pouze frankáři. Zde se pan Našinec nechal tak trochu inspirovat tenisem, neboť fokejky nápadně připomínají tenisové rakety. Jsou však jen zdánlivě podobné. Jejich účelem je prodloužení brankařových rukou, jelikož franky zůstaly ve fotbalových rozměrech. Frankař je samozřejmě vybaven výstrojí, podobné hokejové. Fetony na nohy jsou však trochu lehčí než tradiční betony. Chrániče mají také ostatní hráči - hraje jich v jednom družstvu sedm plus dva brankaři.

Co více dodat k fokejbalu? Snad jen to, že se hraje na dva foločasy po dvaceti minutách, střídat se může libovolně, hráči dostávají za fauly žluté karty, po dvou žlutých kartách následuje vyloučení na dvě minuty. Za další fauly dostává hráč červené karty, po dvou jde ze hry na pět minut, následují karty modré - 8 minut, zelené - 10 minut a po dvou černých kartách musí hráč opustit lední plochu až do konce zápasu. Přesný čas měří časomíra, při nerozhodném výsledku následuje frodloužení a po něm fenalty.

Nezbývá než doufat, že se fokejbal ujme a najde si své příznivce nejen mezi sportovci, ale také mezi diváky. Nápad je to rozhodně zajímavý a přestože start prvního ročníku této soutěže byl odložen, o to více je teď času zapracovat na jeho propagaci.