Vtipy o farářích

Protrhne se hráz a voda rychle zaplavuje přilehlou vesničku.
Všichni už jsou pryč, jenom farář stojí na věži kostela a modlí se.
Přijede k němu člun záchranářů: "Pojďte otče, odvezeme vás."
"Ne, já tady zůstanu, Ježíš mě zachrání."
Člun tedy odjede.
Voda už dosahuje až nahoru na věž, tam stojí farář, drží se kříže a modlí se.
Přijede k němu loď domobrany: "Pojďte otče, odvezeme vás."
"Ne, já tady zůstanu, Ježíš mě zachrání."
Loď odjede. Vesnice je už skoro celá zatopená, z vody kouká jen farářova hlava.
Přiletí helikoptéra: "Pojďte otče, hodíme vám lano."
"Ne, já tady zůstanu, Ježíš mě zachrání."
Helikoptéra odletí a farář se utopí...
Potom v nebi potká Ježíše a ptá se ho: "Proč jsi mě nezachránil?"
"Co bys ještě chtěl, vždyť jsem ti poslal dvě lodě a helikoptéru!!!"

Jde farář po poušti a najednou se před ním objeví lev.
Farář se začne modlit: "Pane Bože, dej tomuto lvovi křesťanské city."
Lev se postaví na zadní, sepne tlapy a říká: "Děkuji ti, Bože, za jídlo, které teď přijmu."

Dobrovolné příspěvky do kostelní kasičky rapidně poklesly, a tak se farář odhodlal k ráznému kroku a z kazatelny rozhlásil: "Dělám to velmi nerad, ale musím oznámit, že je mezi námi muž, který má hříšný poměr s manželkou jenoho z našich farníků. Pokud se v kasičce neobjeví do večera 500 korun, veřejně ohlásím jeho jméno!"
Večer farář přepočítává kasičku a hle - je tam 25 pětistovek a jedna dvoustovka s připnutou cedulkou: "Pro lásku Boží, počkejte mi do zítřka, někde ty dlužné tři stovky seženu!"

Sedí na vlakovém nádraží farář s jeptiškou, která má ruku v sádře.
Farář se jí ptá: "Co se vám stalo, sestro?"
"Ale, uklouzla jsem ve vaně."
Opodál sedící bezdomovec se ptá svého souseda: "Hele, co je to ta vana?"
"Vim já? Copak jsem katolík?"

Farářovi se ztratilo služební kolo. Zavolá si kostelníka a vysvětluje mu svůj plán: „V neděli při mém kázání se budeš dívat pozorně na lidi v kostele. Budu se modlit desatero a zdůrazním přikázání Nepokradeš, a ty zjistíš, s kým to nejvíc trhlo.”
V neděli na kazatelně se farář modlil desatero, ale přikázání Nepokradeš kupodivu nezdůraznil. Kostelníka to překvapilo a hned po kázání se faráře vyptává, proč změnil svůj plán.
„Víš, kostelníku, když jsem se dostal k přikázání Nesesmilníš, jako zázrakem jsem si uvědomil, kde jsem to kolo zapomněl!”

Mnich před klášterem neuměle opravuje dřevěný plůtek a při tom ho pozoruje malý chlapec.
„Chceš se mnou mluvit, hochu?" ptá se mnich.
„Ani ne. Já jen čekám..."
„A na co?"
„Rád bych slyšel, co řekne mnich, když se praští kladívkem do prstu!"

Farmář žil na venkově sám, jen se svým psem. Ten mu však jednoho dne pošel. Vydal se na farnost za knězem.
"Otče, pošel mi pes, bytost, která mi byla nejbližší. Bylo by možno za to ubohé stvoření odsloužit mši?"
Kněz byl laskavý, leč neoblomný:
"Obávám se, že to nejde. Nemůžeme sloužit mše za zvířata. Ale jestli mohu poradit, dole v údolí je jakási podivná církev, nikdo pořádně neví, v co věří a co vyznávají. Třeba by mohli něco udělat oni pro to ubohé stvoření."
Farmář se zaraduje a ještě na odchodu se otočí:
"Myslíte, otče, že tisíc dolarů bude na ten obřad stačit?"
Kněz ho rychle vtáhne zpátky na faru:
"Matko sedmibolestná, člověče zlatý, proč jste neřekl hned, že ten pes byl katolík?"